Přestávka
Začali prázdniny. Dva měsíce volna, dva měsíce bez písemek, dva měsíce bez každodenního vtsávání ráno do školy, dobíhání vlaku, přebíhání z učebny do učebny, návštěv Popu, ale i Pohody i ze začátku Hradební, tréninků, víkendů a dlouhejch nocí s nima spojenejma, nedělí kdy sem musela zase jít včas spát ale stejnak sem usla pozdě, pondělků kdy zas nemilosrdně zazvonil budík a zas to jelo.. Dva měsíce bez spolužáků (až na pár akcí který se asi budou konat), dva měsíce sama, sama se svým světem kterej bych měla kdybych odečetla školu. Tzn teďka GPJP a všechno s tim spojený a kdysi Angelka a všechno s ní spojený. Dva měsíce se všim co se nepojí se školou, tzn Lenka, Bělohrad, tejden u Katky na Šumavě, moře s rodičema a prostě tohle. Dalo by se to nazvat muj soukromej život? To asi zas ne. Prostě život chvíli bez školy. Dva měsíce který si mam užít sama, ne se spolužákama jako předchozích 10 měsíců.
Školní rok naše třída (a nejen naše třída) ikdyž bohužel ne uplně celá, zakončila 10ti denním zájezdem do Chorvatska. 10dní co sme se užili, 10 dní co sme se flákali (a to po všech stránkách), 10 dní co sme spolu kalili (a to pořádně), 10 dní co sme se pekli na sluníčku, občas se trochu štvali, ale hlavně 10 dní co sme si užívali. Žádná škola v přírodě, žádnej sportovní kurz nebo něco takovýho, prostě zájezd s pár učitelema který na nás kašlali a nechali nás užívat si jak sme chtěli (až na naše neoblíbený večerky ve 12 hodin ;)) ale uplná volnost by zas nebylo to vzrůšo že ;)) ).
Když si to vemu, dycky sem chtěla jet k moři s kámošema, bez rodičů, a koukat na molu na kýčovej západ slunce s nima, chodit po suvenýrech s nima, čvachtat se v moři s nima, válet se na pláži a mazat se nejdřív opalovacím krémem a pak na pokoji Panthenolem ;D stežovat si s nima na spálený záda, jít se pak večer projít, a ráno se s nima probouzet. O tomhle sem dycky snila. A najednou bum, a sedim na molu, cáká na mě sem tam nějaká slanná vlnka a se spolužákama, kolující flaškou chorvatskýho piva a všudypřítomnejma foťákama sleduju tu kýčovou oranžovo-růžovou kouli jak mizí za šedomodrým obzorem. A najednou mam to, co sem dycky chtěla, a nejednou mi to ani tak nepříde. Ale tak už to asi je ;))
Za ten týden u moře, celkově i se slavnou cestou v přehřátým (i to je slabý slovo) a opilým autobuse těch 10 dní s většinou 1.b a pár lidma z jiných tříd sem se akorát ujistila jak super naše třída a kolektiv je. Na na pár lidí sem si názor zlepšila, na nikoho nezhoršila (jupí :) ) a pak se se smíchem (asi fakt nedokážu brát nic dojemnýho vážně) objala a rozloučila s ostatníma, popřála si hezký prázdniny, a tadáá... je to pryč. je pryč těch 10 měsíců v prváku, nejdřív oťukávání a vzpomínání na základku, pak užívání, společný nenávisti fyziky a spolučnýho skoropropadnutí třetiny třídy z matiky a vůbec všeho co sme za ten rok zažili, Vánoce, oslavy narozek, seznamovák, lyžák, hospody, pár výletů, kina, matějská (na kterou sme nakonec šli 3 ;DD ale nevadí žee ) a já nevim co ještě, pak rozloučení s třídním co nám utek za velkou louži do ameriky, a nakonec chorvatsko. Je to pryč a to je dobře i špatně.
Za ty dva měsíce budu na třídu, a vůbec celou tuhle školu vzpomínat, pár lidí (možná většinu) i uvidim. Ale chybět mi nebudou, nebo budou, ale ne opravdovsky, protože vim že je zas uvidim (i ty co schytali reparáty) a zas s nima budu, zas se s nima obejmu a nadšeně přivítám. Teď jsou prázdniny a ty si mam užit sama, ne s nima.
Jak se to řiká.. ,,v nejlepším se má přestat", sem ráda že sem se rozprchli teď po společným veselým a zážitků plným chorvatsku. Protože sice nevim, co je v našem případě vrchol, ale po vrcholu už je zas jenom klesání dolu který často končí ponorkovou nemocí, chvíle kdy si všichni lezou už na nervy, chvíle kdy je všeho už moc. A pak se rozloučej a když se k sobě vracej vzpomínaj na to, jak otrávený se loučili. A my budem vzpomínat, jak sme se loučili plní zážitků, dojatí radostí z uplynulých dnů smíšenou se smutkem že je to pryč. Jak sme si přáli krásný prázdniny a těšili se zas na září kdy se uvidíme.
A tak to má být.
V nejlepším se má radši přestat
Teda pokud už jste v nejlepším. A zas je pravda že nikdy neni ničeho tak moc, aby toho nemohlo být ještě víc.