..jsme
zjišťuju, že je čím dál víc písniček s o něčem na způsob ,,this is my life" , ,,that simple my life story" , ,,in my life.." a podobný, vlastně nevinný texty.
ale včera jsem nevim proč přemejšlela, co je moje life story?
čim mám specifikovat svůj vlastní život? asi..ničím velkolepým. nemam nic, nic čim by byl muj život zajímavej. co tim myslim? nejsem třeba nechtěný dítě udělaný na dioskotéce, nejsem cizinec, nemam žádnou vážnou nemoc, nikdy jsem o nikoho nepřišla ( když pominu pár kamarádů, ale kamarádi přicházej a odcházej, tak už to je ), nemam dokonce ani rozvedený rodiče. když si to tak vemu, možná bych se tu kuli tomuhle měla teď radovat, že mam asi šťastnej, růžovej život. jo, to možná asi fakt mam, vždyť co mně vůbec chybí? jo, pár věcí by se našlo, ale to sou takový ty drobnosti jako že si musim koupit nový tělový mlíko nebo tak ( i větší, ale furt zanedbatelný oproti třeba tomu, jsou lidé, kterým umírají nejlepší přátelé ) ..
v dnešním světě si každej ztěžuje a každej dělá chudáčka, jak strašnej život a hroznou smůlu v něm má. ale co to sakra je proti osudům některých lidí..?!
čim vůbec chci bejt.. nemam nic pro co bych se mohla nadchnout a dělat to celej život.. ani v ničem nějak nevynikám ( možná se teďka trochu podceňuju to je fakt ), třeba umim kreslit trochu víc než ostatní, třeba mě baví tancování, možná umim najít kouzlo i v rohlíku s máslem.. ale něco, čim bych chtěla strávit život? teď se dívám strašně do budoucna.. ale sakra, vždyť já ani nevim co budu dělat za tejden, teoreticky ani co bude zítra.. někteří lidé mají všechno přesně naplánovaný rozvrhnutý.. a já jenom čekám na to co bude a na to co s tim pak budu dělat..
jedno vim, chci aby tady na tom světě po mně něco zbylo. ne potomci, ale něco, co si budou lidi pamatovat, něco, o čem se budou malý děcka učt ve škole