NAKED

Malý princ je knížka, která nám odkrývá mnoho zajímavých myšlenek. Jsou to myšlenky pro většinu lidí samozřejmé, přesto je však spousta lidí opomíjí.

Autor chtěl možná napsat knížku dětěm. Možná neměl v úmyslu poučovat. Přesto ale je Malý princ velmi poučná a zamyšlení hodná knižka.

Knihu bych zhodnotila tak, že se mi velmi líbila. Je napsaná lehce a dobře se čte. A protože je to knížka pro děti, je v ní hodně obrázků.

Jednou z mnoha myšlenek je, že lidé mají opravdu až smutně slabou představivost. Král viděl v každém poddaného, domýšlivec zase v každém viděl obdivovatele,businessman příliž počítal, přestože to nemělo smysl. Byl, stejně jako král, domýšlivec i pijan, velice hloupý. Lidé se zajímají tolik o práci a také o sebe, až zapomenou, že jejich úsilí nemá bohužel žádný smysl. A také zapomínají, jak krásné a kouzelné mohou být i obyčejné, každodenní záležitosti a jak důležité je přátelství a radost z prostých věcí.

Například jen malý princ dokázal poznat, že kresba hrozníše není klobouk. Viděl pod povrch a byl pozorný. Chtěl aby mu Exupéry nakreslil beránka, ale nespokojil se s prvním. Jeden byl příliž nemocný, další měl rohy, další byl příliš starý. Spokojil se až s bedýnkou v níž viděl beránka. Měl představivost, ale také nebyl slepý. ,,Co je důležité, je očím neviditelné”, jak mu prozradila liška ke konci knihy. To, co dělá věci krásnými není vidět. ,,Poušť je krásná tím,že někde skrývá studnu.”

Nebo když vypráví Exupéry o tereckém hvězdáři. Jeho objevu někdo nevěřil, protože nebyl oblečen v elegantním fraku. Z toho jasně vyplývá, jak jsou lidé povrchní. (,,Řeknete-li dospělým: ,,Viděl jsem krásný dům z červených cihel,za okny čapí nůsek a na střeše holuby…”,nedovedou si ho představit. Musíte jim říci: ,,Viděl jsem dům za sto tisíc franků.” Tu hned zvolají: ,,Ach, to je krása” ”.)

Na straně 18 říká malý princ ,,Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde…”, Exupéry tím nejspíš chtěl říci, že drží-li se člověk tradice a všednosti, daleko se nedostane. Je důležité občas vybočit z normálu.

Malý princ žije na malé planetce a na té má svou květinu, přestože jeho květina je velmi marnivá, ochočila si ho a stala se pro jeho přítelkyní. Když zjistí, že jeho květina je jen obyčejnou růží, je nejdříve nešťastný, ale za nedlouho opět díky lišce zjistí, že jeho květina je možná jen obyčejnou růží, ale pro něj je jen jednou jedinou. A rád se dívá na hvězdy, protože ví, že někde tam, stejně jako tisíce hvězd září jeho květina. Je přece snadné udělat si radost, ať už jen pouhým pohledem na hvězdy.

Zeměpisec nezaznamenával květiny. Proč? Květiny jsou krásné. Ale nejsou věčné, jsou pomíjející. Záleží na tom? Zaléží na tom že co je krásné není věčné? Neměli bychom se raději radovat z toho co je krásné, než se zabývat tím, že to není věčné? Exupéry tím možná naznačuje že lidé – nebo dospělí jsou až moc vážní. Nedokážou se radovat z maličkostí jako děti. Nedovedou se spokojit s málem. A také nevědí co hledají. Když se princ setkal s výhybkářem, divil se že se lidé neustále někam přemisťují. Výhybkář mu řekl, že lidé nejsou nikdy spokojeni s tím kde jsou. Jedině děti mají štěstí, protože vedí co hledají. Možná by se lidé opravdu měli lépe, kdyby měli stálé kořeny a nemuseli cestovat. ,,Vítr jimi povívá. Nemají kořeny a to jim velice vadí”, řekla o lidech jediná květina kterou malý princ potkal na poušti.

Další důležitou myšlenkou je co pravil král na jedné z malých planet které princ navštívil. Bylo to ,,Je třeba žádat od každého to, co může dát”. Další moudrostí jež prohlásil bylo: ,,Je mnohem nesnadnější soudit sám sebe než někoho jiného”. Málo lidí umí soudit sebe samotného.

Autorovi se podle mne podařilo velice dobře vystihnout pár základních myšlenek důležitých ke štěstí a k radosti. Ale také napsal zábavnou knížku pro děti o malém princi který někdy neodpovídal, když jste se ho ptali a který nikdy neupustil od otázky kterou jednou položil.

Použitá literatura: Antoine de Saint-Exupéry – Malý princ