Obyčejný život
Karel Čapek ve svém díle mluví o svém životě, obyčejném životě. ,,Jaký krásný, obyčejný a nezajímavý život”, myslí tím zřejmě, že i úplně všední život je přece krásný a že nemusíme být zrovna hrdinové světa aby byl náš život jedinečný. Tohle bere asi každý jinak, někdo chce miliony zážitků atd., a někomu stačí jednoduchý příběh.
Někomu nevadí každodenní stereotyp, někdo nemá prostě rád změnu. Třeba takové ty každodenní tradice, stejná cesta na autobus, stejné sedadlo hned za řidičem.. Sama vím jak špatně se i takovéhle drobnosti opouští. Zase ale stereotyp rozhodně nepodporuju, v životě se přeci má vyzkoušet všechno. ,,Je to pořád táž vlna, pořád nová, pořád táž a nová a nikde žádný konec”.
Autor se ikdyž možná ne uplně záměrně zmiňuje o jedné hrozně důležité věci v životě, alespoň pro mě. A to jsou ambice. ,,Hra je hra, věc vážná, věc cti”. Z vlastních zkušeností vím, co to je hra a soutěžení. A co to je vyhrát. Někteří lidé nemají rádi soutěžení. Někteří lidé když soutěží, je jim jedno, jak dopadnou, jestli budou první, 4tí, nebo třeba 25689tí. Podle mne je to blbost, sice asi jak pro koho, ale stejnak aspoň trochu to blbost určitě je. Člověk má mít nějaký cíl, něco za čím si jde. A když už člověk něco dělá, měl by to dělat naplno a vědět proč to dělá a kam až to chce dotáhnout. A ambice jsou důležité. Když se chcete dotknout hvězd, musíte mířit vysoko a když se nedaří, nevzdávat se.
Čapek popisuje vlastně úplně běžné životní situace. Hodně vypráví své příběhy z dětství. Vypráví, jak byl raději sám, jak neměl rád společnost. Na tohle se nedá podle mě nic moc říct, to je prostě věc názoru a typu člověka. Někdo má rád samotu, někdo ne.
Vypráví, jak se mu přestalo líbit být věčně tím slušným, spořádaným. To je asi jedna z nejpřirozenějších lidských vlastností. Jak už jsem řekla, v životě se má zkusit všechno a člověk by si měl svůj život umět užít, když už ho žije.
Problém spousty lidí je, že moc pracují a málo se baví. Pořád jenom práce práce práce práce. Ale co zábava? Až budeme umírat, na ci budeme vzpomínat? Na to, jak jsme celý život jen úmorně pracovali? Co by to bylo za život?
,,Ano, jako když si dítě hraje”.
Tuhle větu sem nemohla přehlídnout. Co znamená ,,hrát si jako dítě”? Neznamená to právě to ,,užívat si života”? Přece všude se pořád říká že dětství je na životě nejkrásnější a jakmile jsme dospělí, už je to o ničem. Možná to zní divně, ale proč by i dospělý člověk nemohl být stále v nitru dítětem? Jednou mi přišla mailem taková blbost kde se člověk ptal Boha co mu vadí na lidech, Bůh toho řekl hodně, ale nejvíc mě asi zaujala věta ,,vadí mi, že spěchají aby dospěli a jakmile jsou dospělí, chtějí být zase dětmi”. Přesně tak, všichni si hrají na dospělé a důležité, ale co to je za blbost? Vždyž ani neví o co se připravují. Pokud jde o mne, klidně budu navždy v nitru tím dítětem. Lidé jsou v dnešní době už hrozně konzervativní a usedlí. Když půjde 50ti letý člověk na zpívající kolotoč pro děti, všichni si budou ťukat na čelo, ale kdo je tady ten ,,divný”? Ten kdo si užívá ztřeštěností, nebo ten kdo se stará o to aby byl vždy ten dokonalý? Kdo si tady užívá života?
;-):-*
(t3rina, 1. 6. 2007 20:30)