NAKED

Erazim Kohák se v knížce Post scriptum: Psové zamýšlí nad mnoha problémy dnešního světa. Uvádí mnoho metafor a přirovnává je k tomu, jak se dnes lidé, většinou bohužel chovají.

Zároveň podává optimistický a jaksi přírody a života vůbec pohled na svět a život v něm.

Jak říká hned v úvodu Buď Bohu sláva za vše kropenaté a dále se o tom zmiňuje také v kapitole Svátky, zastává názor, že člověk by měl občas vybočit z obyčejné šedi běžných dnů. Neměl by upadat v stereotyp. Měl by umět žít tak, aby měl z života radost.

Stejně tak, jako se dny stávají obyčejnými a všedními, se ale i ty svátky občas zevšední. Kohák o tom mluví k kapitole Narozeniny. Narozeninami zde myslí ,,Narozeniny Ježíška”, čili Vánoce. Co jsou pro nás Vánoce? Den, kdy ozdobíme smrček spoustou kýčovitých kuliček a ještě kýčovitějších řetězů, věčer sníme rádoby šťedrovečerní věčeři a pak si rozbalíme pár dárků? Bohužel pro mnoho lidí už to tak je. Kolik je například lidí, kteří opravdu drží celý den hladovku a pak večeří kapra a bramborový salát? Myslím, že čim dál méňe. Ani my to tak neděláme.

Ale co jsou tedy opravdu ty Vánoce? Kohák říká ,,Totiš pokud vám jde jen o dárky pod stromečkem, pak doporučuji Dědu Mráze. Kristus je náročnější” (str. 56). Vánoce přece neslavíme, abychom si z nutnosti dali pár dárků. Vánoce, a nejenom ty Vánoce, jsou podle mě spíše o atmosféře, o klidu mezi blízkými.

Vánoce jsou svátky křesťanské. Erazim Kohák se v knížce zmiňuje o Bohu často. Čím dál více mi připadá, že vlastně vůbec nezáleží na tom, jestli člověk je, nebo není věřící, aby mohl věřit v Boha, anebo alespoň v něco věřit. ,,Křesťané vidí – doslova vidí – ve světě především Boží stvoření, tedy něco, co nevzniklo jen náhodou, velkým třeskem či střetáváním částic” (str. 54). Já osobně si myslím, že všechno, co se tady na světě děje, má nějaký důvod. Nic není bezdůvodné. To znamená, že ani velký třesk nebyl náhoda? Věřící nejsem a myslím si, že svět vznikl velkým třeskem. Ale neprotiřečí se tohle navzájem? Věřící tedy věří, že svět nevznikl náhodou a že vše, co se děje, je Boží práce. A ateisté si myslí, že svět vznikl náhodou, tedy že i vše, co se děje je víceméňe náhoda? Myslím že ne. Co by to bylo za život, kdybychom věděli, že všechno je stejně náhoda.. Měl by člověk potom vůbec ještě nějakou chuť žít? Asi ne.. Neznamená to tedy, že každý člověk je svým způsobem věřící? Možná. Ikdyž možná je to spíše v tom, že každý člověk v něco věří, už třeba jenom na zázraky.

Autor ve svém díle také často hodnotí, jak lidé, ačkoli většinou nechtěně, stále více ničí a ničí Zemi. Globální problémy jsou problémy, o kterých vědí všichni. Ale připadá mi, že stejně se je nikdo nějak moc nesnaží řešit. Ale co budeme dělat jednou, až naši Zemi doopravdy zničíme? To se teprv budeme divit!

Například Kohákovo přirovnání v kapitole Ovečky. Ani jeden hospodář přeci nemyslel zle, když si pořídil o jednu ovečku více. Ale když si o ovečku více pořídí každý, dopadne to katastrofálně. Problém je v tom, že lidé myslí jenom na sebe. Zapomínají, že stejně tak jako oni, si tu ovci navíc může pořídit i 1000 dalších. Ale to už je člověku jedno, důležité je, že ovce je jeho a tím to pro něj končí.

Další příklad, že lidé myslejí jen na sebe, je hned v první kapitole. Co si člověk vybaví, když se řekne dobro? Co je myšleno tím dobrem? To, co je dobro pro člověka? Tohle si asi myslí většina lidí, ať už záměrně, nebo ne. Ale každý by se někdy měl zamyslet nad tím, že nejenom lidé si zaslouží to dobro přece.

A když už jsem u dobra, přejdu z něho na zlo. Kapitola ... a zlo se mi líbila asi nejvíc. Co to tedy je to zlo? to, jak říká Kohák ,,takzvané zlo”. Je to všechno, co se nám nelíbí? Je to to, že venku prší když to nechceme? Je to to, že se na nás třeba naštvali naši přátelé? Je to to, že teď tady píšu zsv ikdyž mě bolí hlava a chce se mi spát? Ne není. A není to ani smrt někoho blízkého. Smrt k životu přece patří. Kdyby nebyla smrt, nebyl by život. A i toho by si měl člověk vážit. S především života by si měl člověk vážit. Jako pes Ondráš by měl člověk vnímat život jako dar. ,,Dar je něčím, na co nemáme nikdy nárok” (str. 62). Štěstí je podle mě už jeno to, že jsme se narodili, že teď můžeme dýchat. I špatné okamžiky našeho života, i chvíle, kdy se nám nedaří.. i to je štěstí. Kdyby nebylo těch špatných okamžiků totiš, jaký význam by pak měly ty okamžiky dobré? Žádný. Špatné chvíle jsou od toho, aby si člověk více vážil těch chvil dobrých. Ikdyž je jich možná méňe. Ale je jich opravdu méňe? I to totiš je možná zkreslený pesimistický dojem.

Když je tedy tolik toho, co všechno je dobro, co je tedy to zlo? ,,Zlo, to je něco jiného: vědomá vůle ničit dobro” (str. 57). Zlo je to, co dělají lidé. To, co dělají lidé záměrně, aby někomu ublížili, aby někomu zničili jejich štěstí. Teď mě napadá.. zlo je tedy nepřirozené, nebýt lidí, nebylo by zla. Největší problém světa jsou tedy lidé. To je dost možné.

Erazim Kohák má rád přírodu. A zvířata. Například vlci, ,,Může být člověk ušlechtilý jako vlk?” (str. 33), nebo dikobrazi. Beránci kteří se mu zázrakem objevili pod oknem. Co by si svět počal bez zvířat? Jaký by byl svět bez zvířat? Já sama sem se nad tímhle nikdy nějak moc nezamýšlela, dycky prostě bylo jasné, že zvířata tu jsou, byli a budou a hotovo. Ale představa že by tu nebyli, mě nikdy nenapadla. Člověk by si měl zvířat vážit, ,,Abychom tu nezůstali sami” (str. 28).

Post scriptum: Psové se mi moc líbilo. Kohák je optimista, ví, jak a proč si vážit života. ,,Vše záleží na nás, na našem postoji k životu, na vztahu člověka k životu, ke všemu, co jest, k Bohu a také sama k sobě” (obálka knihy). Ano, vše záleží na nás a jaký si život uděláme, takový ho budeme mít. Jaký si svět uděláme, takový ho potom budeme mít a tak si v něm budeme žít. Za všechno, ikdyž se to někdy nezdá, si člověk svým způsobem může sám. A proto by se každý kdo by chtěl začít házet svoje problémy na ostatní, měl nejprve zamyslet nad sebou a nad tím, jestli náhodou problém není v něm samém.